Poslední ráno v Neptune house, poslední ráno v Brayi. Snažili jsme se vstát brzy, abychom mohli vyrazit na cesty v devět, tedy stejně jako do školy. Samozřejmě se nezadařilo. Já si ještě musel přeprat a přesušit ponožky a Luki, který prozíravě pral již včera tak o chvíli déle spokojeně psal. Zabalit se taky bylo překvapivě náročné. Já jsem navíc zjistil, že se mi asi srazil kufr. Živě si pamatuju, kolik v něm bylo volného místa, když jsme odlétali. A teď je nacpaný k prasknutí a to jsem ještě nenakoupil žádné prezenty. No uvidíme v úterý večer nebo ještě lépe ve středu ráno.
Když se všechno povedlo zabalit a naložit do auta, jako zázrakem vstala Anna, tak jsme se rozloučili alespoň s ní. Martina odlétala někdy brzo ráno, snad v šest a loučila se s Lukášem ještě večer a Alice zkrátka spala po včerejším, zřejmě bujarém, večírku. Tak jsme kolem půl desáté naposledy zamávali Brayi a vyrazili na jihozápad.
Náš první cíl bylo pohoří Slieve Bloom. Schované za jediným kopcem v okolí, pod jehož vrcholem začínal a končil tusristický okruh. Prošli jsme se kolem kopce, nenašli mohylu Stoney Man, posvačili s výhledem do krajiny a jeli dál.
Další na řadě byl Rock of Cashel, na jejímž vrcholu se nachází zbytky katedrály a chrámu. Pohled z dálky je skutečně dechberoucí. Pod Rock of Cashel za čtyři eura parkujeme a jdeme se podívat na kopec. Do objektu se samozřejmě vybírá vstupné, tentokrát eur šest. Po krátké debatě se rozhodujeme jít dovnitř - aslespoň jedna památkna za celý náš pobyt zde. Uvnitř dostáváme instrukce že se můžeme jít podívat sami, ale že v ???? začíná guided tour. Tak se chvíli poflakujeme uvnitř budov a kocháme se rozhledem do okolí. V půl druhé skutečně začíná tour, pán nás seznamuje s historií osídlení. Po pěti minutách se zastaví, rozhlédně po mohutném davu lidí, kteří ho obklopili a konstatuje, že on je průvodce nějaké speciální prohlídky a že veřejná prohlídka právě začíná o kousek dál se Susan... A tak prvních pět minut povídání slyšíme podruhé, ale to vůbec nevadí, protože Susan má daleko menší přízvuk a tak rozumíme trochu lépe.
Na Cashleu strávíme asi dvě hodiny, z toho skoro hodina je prohlídka. Na parkovišti posvačíme a nabíráme směr na dlaší zastávku, Mitcheltown cave, nejdelší jeskynní systém v Irsku. Jelikož máme skvělého navigátora, trefíme na první pokus, přestože když přijedem na místo, nevěříme svým očím. Stojíme před na parkovišti před vjezdem do něčí zahrady a jen drobná cedulka na verandě "Mitchelstown cave, ring here" napovídá že jsme tu správně. Zvoníme tedy u domovních dveří a starší paní nám otvírá okno na zápraží a ptá se jestli jeskyně. Dostáváme dva dospělé lístky a informaci že další prohlídka bude po půl. Vydáváme se cestou, o které jsme si mysleli že vede do zahrady. Nevede, míří na plácek kde je celá historie země se všemi prehistorickými obdobími. O kousek dál je už vstup do jeskyně. Tam nás za dvacet minut uvídá slečna se strašlivým přízvukem (například místo t na konci slov jako "what" říkají něco mezi č a š). No smysl povídání snad zvládáme a koneckonců jediná věc, která se u prohlídek jeskyní obvykle liší je historie jejich objevení. Jeskyně je skutečně nádherná a evidentně soukromá, což nás dosti přkvapilo.
Po prohlídce je lehce po páté a nám zbývá ještě nějakých 130 kilometrů, tak plnou parou vpřed do Tralee, kde máme vyhlídnutý hostel v centru za 20€. Finnegans hostel jsme našli bez potíží, díky navigaci prokličkovali centrem a tak jsme už před osmou bydleli. Pokoj má vlastní koupelnu a vypadá přijatelně. Sice jsou v něm dvě patrové postele, takže působí šíleně stísněným dojmem, ale to nám vadit nemusí, stejně se potřebujeme jenom vyspat. A hlavně, jsme tam sami. Ještě nakoupit něco k snídani, projít se centrem, dát si pizzu k večeři a brzo spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat