Náš učitel, který se jmenuje Mark a kterého máme mít na dopolední hodiny, je stále nemocný (prý záda), takže jsme ho dosud neviděli. Chlapík, který nás učí místo něho, se jmenuje Bill a krom toho, že mluví strašně rychle (no, možná že ještě stále pomaleji než normální Irové), tak u každé druhé fráze a věty říká že to je sice správně, ale je to "very boring". Doteď se pořád ptal jestli mu rozumíme a jestli nemluví moc rychle a tak, ale dneska se ale asi špatně vyspal, protože napřed se jedné z holek asi třikrát zeptal jestli nechce přestoupit do nižší úrovně a potom pro změnu vyprudil další s tím že mluví moc rychle a že jí nerozumí. Akorát my s Lukim jsme si trošku šplhli, protože když jsme četli nějaký rozhovor, tak jsme se u toho tlemili, pročež jsme byli ohodnoceni že great, protože to nebylo boring.
Do naší druhé hodiny pro změnu přišla hromada budoucích učitelek angličtiny, vyptat se nás jaké to je být studentem, jak se máme v hodinách a jestli jsme radši když nás vyučující opravuje hned nebo až po dokončení myšlenky či cvičení. Bylo jich asi dvacet nebo kolik, takže ke každému studentovi se vrhly dvě až tři budoucí učitelky. Tak jsme si popovídali a já měl radost z toho jak si navzájem pěkně rozumíme.
Na odpoledne jsme měli naplánovaný výlet do Dublinského Guinness storehouse (http://www.guinness-storehouse.com). Úplně původně to měl být výlet organizovaný školou, takže s nějakým doprovodem a komentářem a tak. Přihlásili jsme se ale jenom čtyři - my dva a obě naše spolubydlící - takže se výlet zrušil. Pročež jsme dostali letáček s mapičkou a vyrazili sami.
Naneštěstí počasí bylo dneska velmi... Jak to jen říct... Irské. Snad to ani nebyl déšť, jen takové mrholení, ale zatraceně intenzivní. Takže ještě než jsme došli na zastávku DARTu, tak jsem měl kalhoty skrznaskrz mokré. Bunda sice vydržela (aby taky ne), ale voda, která z ní volně stékala, pokračovala po kalhotách. Čili jsme v podchodu operativně rozhodli že nikam nejedeme, že si vyrazíme někam na kafe, nakoupit a domu uschnout. Cestou jsme se zastavili v knížkách, kde jsem strávil velmi nerozhodných dvacet minut. Dilema výběru čtiva jsem vyřešil způsobem sobě vlastním, nekoupil jsem si nic. Takže mě návštěva bookstoru čeká ještě jednou (minimálně).
A to je zatím vlastně všechno; mé kalhoty totiž stále schnou...
My jsme Ti říkali, aby sis vzal s sebou pršiplášť a gumáky! To se škola nějak pohoršila (proti třetímu dnu). Irsko má skutečně pěkné hrady!! J.
OdpovědětVymazat